Proč kluci milují fotbal

Autorka Zuzana Maléřová, inspirována skutečnými kluky, které poznala na fotbalových hřištích a kteří mají v knize svá jména i tváře, popsala v knize Proč kluci milují fotbal jejich příběhy citlivě, napínavě a poeticky. A především nezvykle. Pojednává o dětech, ale je určena dospělým. I když i děti ji budou svým citem velmi dobře rozumět. Odpovídá na otázky, které si dříve či později budou muset položit, ať už budou působit na jakémkoliv "hřišti". Proč bolí loučení. Proč někdy nevíme, kam patříme. Proč ustát velké prohry. Proč se nebát návratů. Proč člověk někdy zůstává sám. A mnohé další… Součástí výtvarně pozoruhodné knihy je téměř sedmdesát fotografií Vlada Bohdana. Volně navazuje na velmi úspěšný titul Jak potkat děti, jen se jeho autoři posunuli v čase a místo "jak" přichází "proč".

Příběhy ze života kluků, kterým učaroval fotbalový míč

Úryvek

IV/ Proč si najít bratra

spojení s Jirkou Švarcem. Vlastně toho spolu příliš nenamluvili. Prostě se potkali. Jirka vůbec příliš nemluvil. Ačkoliv působí mile a usměvavě, je uzavřenější a potřebuje čas. Přitom je v něm kus komedianta, který tančí, zpívá a umí být pěkně poťouchlý. Na složité situace života reaguje mlčením. Když se táta odstěhoval, týden si myslel, že je v práci. Nedošlo mu to. A když za ním táta s mámou přišli, aby mu vysvětlili, co se děje, neřekl vůbec nic. Až při odchodu -"ahoj". Nikdy se nezeptal, jestli se vrátí, nedal najevo, že je mu Tak jak rychle rostly Jerymu vlasy, tak rychle vznikalo jeho zvláštní smutno. Když bylo smutno mámě, objal ji a utvrdil ji, že je její sluníčko. Tátu má rád, vidí, že si s mámou pomáhají a že jsou se sestrou tím nejdůležitějším, co mají na světě.

XXII/ Proč život není o fotbale

Fotbalové hřiště má nespočet podob. Pokryté ranní rosou, v jitřním chladu, který rozpouští východ slunce. Či v letním odpoledním žáru, kdy horký vzduch se tetelí a mísí se s kapkami potu hráčů. Pak přijde déšť, který mění pažit v kluziště, vytváří nástrahy v podobě louží a těžkne balon i nohy toužící po lehkosti. V zimě se trávě stáhne sněhová pokrývka a hráči v čepicích a rukavicích vběhnou na hřiště lemované shrnutými závějemi. Každý z kluků už hrál i po kotníky ve sněhu, prsty zmrzlé do fialova a tváře ošlehané větrem a mrazem. Ale tytéž tváře ještě ve stejné sezoně opálí slunce do hněda, protože to je fotbalistův rok. To je jeho koloběh, jeho zahrada, na které pracuje, aby sklidil plody. A jen se ohlédne, je o rok starší.